O nás
Konvence pro život vznikly jako jednoduchý, ale silný nápad – přinést do společnosti více slušnosti a povědomí o společenském chování. První myšlenka se zrodila v roce 2018. Od té doby postupně dozrávala, až se z ní stal promyšlený koncept a dnes i oficiální zapsaný spolek.
Naší misí je podporovat etiku a etiketu ruku v ruce – a to napříč společností, zejména však u dětí. Věříme, že společenské návyky je možné budovat s laskavostí, hravostí a respektem k věku i prostředí. Chceme být průvodcem i inspirací pro děti, rodiče, pedagogy i širokou veřejnost.
Naše aktivity staví na myšlence, že slušné a ohleduplné chování není přežitek, ale dovednost pro život.
NAŠE HODNOTY
Základem etického jednání je úcta – ke druhým, k sobě samým i ke společenským pravidlům. Vědomý respekt formuje prostředí, v němž chceme být.
Naše vystupování
i obsah vzdělávání stavíme na odbornosti, kultivovanosti
a reprezentativním projevu. Profesionalita je nejen výkon, ale
i postoj.
Jednáme čitelně, srozumitelně
a otevřeně. Transparentnost
v komunikaci i
úmyslech je vnímána jako základ důvěry
a důstojnosti.
Dodržujeme zásady, které učíme. Jednotnost mezi tím, co hlásáme
a jak jednáme, je pro nás nedílnou součástí osobního i profesního vystupování.
Bc. Barbora Medvědová
Zakladatelka a ředitelka spolku Konvence pro život
"Věřím, že se každý z nás může ve společnosti cítit dobře. A co je na tom krásné? Jde to velmi jemně a přirozeně – prostě tím, jak se chováme. Nápad založit projekt přišel už během mého studia učitelství pro mateřské školy na univerzitě v Ústí nad Labem. Tehdy jsem hledala téma pro svou bakalářskou práci. Rozhodující moment přišel zcela obyčejně – na chodbě domu jsem potkala děti od sousedů. Jen se na mě podívaly, uhnuly pohledem a neřekly ani slovo. Tehdy mi došlo, že slušnost se možná z našeho každodenního života pomalu vytrácí.
Začala jsem víc pozorovat, jak se děti i dospělí chovají, a nejvíce mě zaujalo něco zdánlivě prostého – pozdrav. Byla jsem vychovaná tak, že pozdravit je slušnost a odpovědět povinnost. Říkala jsem si: "Ať moje dcera neumí nic jiného, pozdravit by měla." (Samozřejmě s nadsázkou. 🙂)
Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc mi docházelo, že děti často nemají od koho tyto návyky převzít – protože si jimi nejsou jistí ani jejich rodiče. Kdo má vlastně pozdravit jako první? A drží se příbor opravdu správně?
Právě takovým tématům se chceme věnovat – přirozeně, nenásilně, ale systematicky. Pomáháme dětem vnímat společenská pravidla jako pomocníky, ne překážky. Chceme, aby se v dospělosti cítily jistě, uvolněně a aby svým chováním obohacovaly svět kolem sebe."